Farní zájezd do Hlubokých Mašůvek – 18. května 2024

I letos jsme se v květnu vydali na jarní farní pouť, tentokrát na poutní místo do Hlubokých Mašůvek. Přivítání se nám dostalo od zdejšího pana faráře Jaroslava Laštovičky. Vyprávěl nám o historii místního kostela a také o jeho okolí. Za osmiletého působení P. prof. Josefa Parmy (1946-1954) bylo poutní místo opraveno a rozšířeno: pro Getsemanskou zahradu pořídil sochu Krista, nechal vybudovat Boží hrob, kapli nad Svatou studní s malou kolonádou, sochu Panny Marie La-Salletské, Mariánskou cestu s původně dvanácti obrazy poutních míst, Lurdskou jeskyni, terasy se sochami světců a největším jeho dílem byla v letech 1949–1953 přístavba kostela s věží. Díky aktivitám P. prof. Josefa Parmy byla v Mašůvkách nově opravena a posvěcena památná Křížová cesia na Kalvárii a zbudováno několik laviček k pohodlí poutníků před kostelem a na prostranství Úlehle. Za působení P. Ludvíka Tichého byla v roce 1975 přistavěna sakristie, pořízeny nové sochy, na průčelí kostela mozaika sošky Panny Marie Foyenské s adorujícími anděly.

Od roku 1990 se tu konají měsíčně mariánské poutě, obvykle každou první sobotu v měsíci. Dokonce se zde slouží i bohoslužby v němčině pro hojně přijíždějící poutníky z Rakouska. Naši poutní mši svatou sloužil otec Oldřich Chocholáč, místní pan farář nabídl našim poutníkům svátost smíření. Po závěrečné modlitbě a požehnání jsme se vydali do Jevišovic na připravený oběd. Mile nás překvapila mladá a rychlá obsluha, příjemné prostředí, chutné a bohaté jídlo a také přijatelná cena.

Původně jsme chtěli navštívit zdejší starý (státní) zámek, kde je trvale umístěna výstava Moravského zemského muzea, žel těsně před naší poutí byla zahájena jeho rekonstrukce, a tak jsme na doporučení navštívili park u nového zámku. Zde sídlí od roku 1953 Domov důchodců, resp. od roku 2007 Domov pro seniory. Cesta k zámku je lemovaná alegorickými sochami, kterých jsme tu nalezli přes dvacet. Zub času se ale podepsal i na nich, takže nejsou zrovna dokonalé. A tak alespoň čtyři z nich před samotným zámkem již dostaly nový kabát a bělostně zářily.

Příjemně unaveni sedáme do autobusu a naše zpáteční cesta pokračuje ještě přes nedaleký Rajhrad. Tam jsme si prohlédli krásný barokní kostel sv. Petra a Pavla, který byl spolu s klášterem postaven dle generálních plánů slavného architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Děkovali jsme za dar života, za špatná i pěkně prožitá léta na této pozemské pouti, prosili jsme za mír, za zdraví naše, ale hlavně za naše blízké.

Chtěla bych poděkovat našemu panu faráři otci Oldřichovi za modlitby a za krásnou mši svatou. A také panu Dobrovolnému, řidiči autobusu, který nás bezpečnou jízdou a spokojené zase vrátil domů. Pán Bůh zaplať, že můžeme navštěvovat známá i neznámá krásná poutní místa.

Anna Nečasová